Kairos je román německé spisovatelky Jenny Erpenbeck, který vyšel v roce 2021. V roce 2023 byl vydán anglický překlad a ten se letos stal vítězem International Booker Prize 2024. Díky tomu jsem se o románu dozvěděla, nicméně sáhla jsem po něm hlavně proto, že anotace mi hodně připomínala Munu, která na mě silně zapůsobila (psala jsem o ní v březnu). I Kairos vypráví příběh dívky, která se bláznivě zamiluje do staršího muže, s nímž má toxický vztah, a děj začíná v NDR krátce před pádem Berlínské zdi. Byla jsem zvědavá, jak moc si texty budou podobné, když zápletka v anotaci je skoro stejná. S autorkou jsem navíc měla už pozitivní zkušenost - před devíti lety se mi líbil její román Gehen, ging, gegangen, který byl tehdy na shortlistu Německé knižní ceny.
Před četbou jsem hádala, že název Kairos má něco společného s Káhirou, čemuž nahrávala i krabice na obálce, která mi evokovala cestování/stěhování 😀, nicméně jsem již na samém začátku byla vyvedena z omylu. Kairos je jméno řeckého boha příznivého okamžiku, který má jen jeden pramen vlasů na čele - je tedy třeba “chytit příležitost za pačesy”, než nás Kairos mine a ukáže nám svoje vyholené temeno. Když se Katharina (19) a Hans (53) jednoho letního dne roku 1986 náhodně potkají ve východoberlínské MHD, považují to právě za takový příznivý okamžik, v němž chytili příležitost za pačesy. Navážou spolu totiž milostný vztah.
Z velkého věkového rozdílu je jasné, že to nemůže být vztah zdravý a rovnocenný. Tím spíš, že Hans je ženatý a má čtrnáctiletého syna. A to je teprve začátek. Čím déle milostný poměr trvá, tím víc se odhalují temné Hansovy stránky. Zní to jako psychothriller? Vlastně asi i je, ale ne pro lidi, co se “chtějí bát”, aby se po práci v kanclu odreagovali. Civilní vyprávění ve mně vzbuzovalo trvalý pocit mírného znechucení, u občasných excesů jsem nevěřícně třeštila oči. Přála jsem si, aby Katharina využila každého příznivého okamžiku se z toxického vztahu vymanit. Jenže kdyby to udělala, kniha by nebyla tak dlouhá (400 stran s minimem prázdného místa - některé odstavce se táhnou i více než dvě stránky).
Ačkoli je poměru Hanse a Kathariny věnováno opravdu hodně prostoru, naštěstí to není jediné téma. Kdyby bylo, knihu bych nejspíš už v začátku odložila. Prostřednictvím postav ale také nahlédneme do života v NDR v jejích posledních letech, během jejího zániku a krátce po včlenění Východního Německa do SRN. Tyhle pasáže pro mě byly zdaleka nejzajímavější. Ke konci dokonce vztah dvojice ustoupí do pozadí a závěr románu sugestivně popisuje pocity “Ossis”, jejichž stát přestal existovat a oni se najednou ocitli v jiném světě. Je to úplně jiný úhel pohledu než bezvýhradné nadšení známé z dobových záběrů davů proudících přes Berlínskou zeď.
Kladu si otázku, jestli mezi “milostným” příběhem a jeho historickou kulisou je nějaká souvislost. Chovaly se postavy tak, jak se chovaly, kvůli prostředí, v němž se příběh odehrává? Nemyslím si, že tam je nějaká kauzalita. Jejich vlastnosti a vzorce chování jsou univerzální. Proto jsem pojala podezření, že by příběh mohl být autobiografický, a k propojení toxického vztahu a konce NDR došlo prostě proto, že to tak autorka sama zažila. Je totiž stejný ročník jako Katharina… Doufám ale, že to tak není, protože takové zážitky bych nikomu nepřála. Třeba mi nějaký hlubší smysl či metafora unikly. A nebo prostě autorka chtěla psát o dvou nesouvisejících tématech a rozhodla se je spojit do jednoho románu, jako to dělá život. Hansův věk jí každopádně umožnil do textu zakomponovat flashbacky do doby nacismu, v němž Hans vyrůstal, a nastínit proměnu muže, který věřil v socialismus, ale po čtyřiceti letech jeho (ne)fungování vystřízlivěl.
Co se týče v úvodu zmíněné podobnosti s Munou, průběžné srovnávání mi pomohlo si uvědomit specifika Kairos. Zápletkou, kterou dává tušit anotace, totiž podobnost víceméně končí.
- Muna má podtitul “polovina života” (zřejmě toho Munina), NDR zanikne hned na začátku a většina příběhu se odehrává po sjednocení Německa, dějinné události jsou mnohem víc v pozadí. Kairos se soustředí na období 1986 až 1992.
- Zatímco Muna vypráví svůj příběh sama, pouze ze svého úhlu pohledu, v Kairos nahlížíme na události očima obou milenců. Rozdílnost jejich vnímání je někdy komická, ale častěji tragická.
- Na rozdíl od uzavřeného Magnuse, kterého Muna musí uhánět, je Hans stejně dětinsky posedlý Katharinou jako ona jím, což u 53-letého muže působí nejdřív komicky a později strašidelně.
- Zároveň má Hans rodinu a brzy se ukáže, že navzdory svému věku není moc samostatný (nebo je na to příliš pohodlný). Naproti tomu Magnus je samotář.
- Magnus Muně lásku nikdy nesliboval. Čím víc si ji na něm snažila vynutit, tím hůř se k ní choval, a ona je tak spoluzodpovědná za to, kam až jejich vztah zašel. Zato Katharina je prostě jen bláznivě zamilovaná dospívající holka, jejíž nezralosti Hans zneužívá, aby si ji uzpůsobil k obrazu svému.
Zasloužil si Kairos prestižní International Booker Prize? Za mě spíš ne. Není to špatný román, ale nevěřím, že by se nenašli lepší kandidáti. A nejsem sama. Je zajímavé, že Jenny Erpenbeck je úspěšnější v zahraničí než u domácího publika. Řada čtenářů se rozčiluje, že zrovna ona ve světě reprezentuje německy psanou literaturu. Pro Česko to ale neplatí - v češtině od ní dosud nevyšlo vůbec nic. Třeba se to po udělení ceny změní.
Slovní zásoba z knihy
- der Karton = krabice
- der Augenblick = okamžik
- der Zufall = náhoda
- die Gelegenheit = příležitost
- täuschen = klamat
- der Verrat = zrada
