2. epizoda podcastu Knihomluva: Společenská satira a psychothriller v jednom

V románu Heilung (Uzdravení) nominovaném na německou knižní cenu za rok 2024 se bezejmenný protagonista vypraví do luxusní kliniky v horách, aby se vyléčil z chronické poruchy spánku. Pobyt tam ale vzbuzuje víc otázek než odpovědí. Na konci epizody představím několik německých výrazů, které mě v knize zaujaly.

Přepis epizody:

Heilung neboli "Uzdravení" je druhý román německého autora se zajímavým jménem Timon Karl Kaleyta. Román se dostal na longlist německé knižní ceny za rok 2024 a sáhla jsem po něm, protože ho náramně vychválili v mém oblíbeném literárním podcastu Papierstau. V paměti mi utkvělo, že Heilung je chytrá a zábavná satira na sebeoptimalizaci. A to vzbudilo moji zvědavost. Co jsem se stala OSVČ, tak sleduju komunitu Na volné noze (to je přímo její jméno) a tam hodně frčí knihy o osobním rozvoji, biohacking atp. Určitě je fajn se nějak zlepšovat, pracovat na svojí efektivitě a tak, ale všeho s mírou. Když vidím, jak někteří tím tématem žijí, tak mi to přijde až jako takový meta život. Že pořád přemýšlí, jak žít, místo toho, aby prostě žili. A tak jsem si myslela, že román Heilung si bude dělat legraci z tohohle.

Hlavní postava je muž krátce po čtyřicítce, který má už tři roky trvající poruchy spánku, které jeho život naprosto paralyzují. To je další věc, která mě na knize zaujala, protože problémy se spaním řeším taky. Náš protagonista už moc nevěří, že by mu někdo dokázal pomoct, protože byl už u spousty doktorů a žádné vyšetření nezjistilo žádný objektivní zdravotní důvod, proč mu chybí fáze hlubokého spánku - to je ta, ve které člověk sní a mozek se regeneruje.

Manželka protagonisty ho pošle do luxusního zdravotnického zařízení v horách, které vede vyhlášený profesor Trinkl. Protagonistovi se tam nechce, ale odmítnout nemůže, koneckonců i jeho žena je ze situace zoufalá. Na mě to působilo jako nevyřčené ultimátum - pokud to na klinice San Vita aspoň nezkusí, tak je mezi nimi konec.

Fakt, že se román odehrává v něčem jako je sanatorium, hodně lidem připomíná slavné dílo Thomase Manna Kouzelný vrch - Der Zauberberg, od jehož vydání akorát uplynulo sto let. Já tenhle tisícistránkový magnum opus nečetla, takže míru podobnosti nemůžu posoudit. Sám Timon Karl Kaleyta ale v rozhovoru řekl, že si Kouzelný vrch přečetl až po vydání svojí knihy a samotného ho překvapilo, kolik je v něm podobných motivů, ačkoliv je nemohl opsat, když to nikdy dřív nečetl.

Ale zpátky k Heilung. Upřímně, moc nevím, co si o téhle knize myslet. Moje očekávání, že to bude satira na seberozvoj, se nenaplnilo, a z toho jsem trochu zklamaná. Tenhle motiv tam byl jenom okrajově. A o čem to teda bylo? To si vlastně nejsem tak docela jistá. Čekala jsem, že to bude jakž takž realistický příběh, jak se zdálo na začátku, a byla jsem zvědavá, jestli a jak se vyřeší ten problém se spaním. Jenže v rezortu San Vita se děly čím dál tím divnější věci, postavy včetně protagonisty se chovaly čím dál tím šíleněji, až jsem usoudila, že to bude spíš psychothriller. Psychothriller na luxusní klinice? Proč ne! Tak jsem se naladila na to, že budeme vedle příčiny poruchy spánku odhalovat i tajemství kliniky. Jenže v půlce knihy jsme s protagonistou San Vita opustili a já byla zase zmatená. Nemůžu ale říct, že by mi tahle nepředvídatelnost vadila. Vlastně jsem si dost užila to, že vůbec netušim, co se stane na příští stránce, a zvědavost mě nutila číst pořád dál. Celý příběh prostupovala znepokojivá atmosféra, až jsem se divila, že je to tak napínavý a zábavný. Takže ve výsledku jsem vlastně spokojená. A mám svojí teorii, o čem to vlastně bylo, jaké bylo poselství románu. Souvisí to s osobností protagonisty a typem lidí, který reprezentoval. Ale nechci zabíhat do detailů, protože by to byl spoiler. Mě samotnou bavilo přemýšlet o tom, co se autor snaží říct, a nechci o to svojí interpretací nikoho připravit.

V knize jsem narazila na spoustu zajímavých výrazů, z nichž vám několik představím.

V textu se opakovaně objevuje das Unbehagen, což znamená nechuť, nevole, nelibost. Protagonista je přesvědčený, že je se svým životem naprosto spokojený, ale profesor Trinkl mu tak dlouho tvrdí, že se v jeho duši skrývá "ein Unbehagen", až na to přistoupí a začne se sám sebe ptát, co je tohle "Unbehagen" zač.

Zaujalo mě slovo Krähenfüße, což jsou doslova vraní nohy, ale v románu se to objevilo ve významu vrásek, které vychází z vnějších koutků očí a tím, jak se rozbíhají do stran jako paprsky, tak připomínají právě vraní nohy. Našemu protagonistovi je v San Vita odstraní jako vadu na kráse. "Krähenfüße" ale taky může znamenat nečitelný rukopis - něco jako klikyháky, čmáranice, škrabopis. A za čtvrté je to jedno z označení pro nášlapného ježka - zbraň, která se rozmístí na zemi, aby zabránila postupu nepřátel tím, že zničí jejich dopravní prostředek.

Idiom aus seinem Herzen keine Mördergrube machen znamená doslova nedělat si ze srdce doupě vrahů. Je odvozen z pasáže v bibli a myslí se tím, že člověk otevřeně říká, co si myslí a co cítí. V románu se idiom objeví v trochu pozměněné formě - protagonista je obviněn, že on si ze svého srdce doupě vrahů dělá, tedy skrývá před světem tajemství.

Huckepack je hovorový nebo dětský výraz pro to, když někdo někoho nese na zádech. Protagonista vzpomíná, jak si kdysi zvrtnul kotník a jeho kamarád ho vzal "huckepack" a odnesl zpátky.

Idiom sich keinen Reim auf etwas machen znamená doslova neudělat si na něco žádný rým a myslí se tím, že si něco nedovedu vysvětlit, vůbec to nechápu.

Na idiom jemanden Lügen strafen jsem koukala docela vyjeveně, protože mi gramaticky nedával smysl, to proto, že je v něm zakonzervovaný archaický význam a tvar slov. Znamená usvědčit někoho ze lži.