V krátké novele This Is Pleasure americké spisovatelky Mary Gaitskill se na kauzu sexuálního obtěžování žen na pracovišti díváme očima pachatele Quinna a jeho dlouholeté kamarádky Margot. Navzdory rozsahu je text nabitý myšlenkami k diskuzi.
Přepis epizody:
Dneska budu mluvit o novele This Is Pleasure americké spisovatelky Mary Gaitskill. Mary Gaitskill je 70 a knihy vydává od konce 80. let, v češtině od ní ale dosud nic nevyšlo. Často se ve svých textech věnuje vztahům mezi muži a ženami a stejně tak tomu je i v This Is Pleasure. Tenhle text je něco mezi povídkou a novelou - má 83 stran a audioverze, kterou jsem poslouchala, trvá hodinu a ¾. Autorka ho vydala v roce 2019 a tematizuje v něm hnutí MeToo. Ačkoli často píše eseje, tak prohlásila, že tohle téma je “příliš emočně mnohostranné” na to, aby ho zpracovala v racionálním žánru eseje.
V novele se střídají dva vypravěči, Margot a Quinn.
Quinn je redaktor v nakladatelství, co dostal vyhazov kvůli obviněním z obtěžování. To, jak celá aféra proběhla, se dozvídáme postupně, ze zmínek rozesetých v textu. Já jsem to pochopila tak, že to začalo soudní žalobou jedné ženy, a pak vznikla online petice, kterou podepsala spousta dalších žen. Tahle online petice se netýkala jen Quinna, ale obsahovala jména mnoha dalších mužů veřejného života. Požadavek petice byl, že je kvůli jejich prohřeškům nikdo nemá zaměstnat. Tím nikdo se asi myslelo v kulturní branži, ne že by nemohli třeba zametat chodník, ale explicitně to řečeno není.
Quinn se ohlíží za vztahy s ženami, co ho obvinily, i s těmi, co ho obvinit mohly a neudělaly to. Z jeho vlastního vyprávění je jasné, že se choval nevhodně, a není divu, že se řada žen cítila ponížená, obtěžovaná až zneužitá, ale on sám si neuvědomuje, v čem je problém. Otevřeně přiznává, že flirtuje snad s úplně všemi ženami, prostě protože “se chce cítit naživu”. Na jeden bizarní moment vzpomíná dokonce jako na “svatý”. Prezentuje to tak, že svým chováním ženám lichotil, že nad nimi držel ochrannou ruku, nebo jim dokonce pomáhál v kariéře.
Dále argumentuje, že ty ženy jeho hru hrály spolu s ním, že s ním vtipkovaly, flirtovaly, smály se, a nerozumí tomu, že ony najednou tvrdí, že jim ublížil – k tomuhle argumentu se vrátím za chvíli.
Quinn prohlásí, že se považuje za někoho, pro koho je “upřímnost” důležitější než “zdvořilost”. To je ale sebeklam, protože k těm ženám upřímný nebyl, naopak je cíleně manipuloval, aby mu důvěřovaly, cítily k němu náklonnost a obdivovaly ho.
Druhá vypravěčka, Margot, je přes dvacet let Quinnova kamarádka. Snaží se vypořádat s tím, co se kolem Quinna děje, a má z toho rozporuplné pocity. Na jednu stranu cítí vůči Quinnovi loajalitu. Má pocit, že kvůli tomu, co dělal, si nezaslouží ztratit práci a společenské postavení. Nezaslouží si, aby ho házeli do jednoho pytle s řadou dalších mužů obviněných z obtěžování. Quinn podle ní totiž není jako žádný jiný muž. Je excentrik, a to, jak se choval vůči ženám, je součást jeho výstřednosti.
Na druhou stranu má Margot na Quinna vztek, protože si uvědomuje, že některým ženám ublížil. Nedělá si o něm iluze, ostatně k ní samotné se Quinn na začátku jejich známosti taky zachoval hodně nevhodně, akorát že ona ho tenkrát zarazila a nic si z toho nedělala. Pod vlivem hnutí MeToo si ale problematičnost Quinnova chování uvědomuje mnohem pajčivěji než dřív. Dokonce vzpomíná na historky, kterým se dřív smála, ale dnes už jí legrační nepřipadají a naopak s těmi ženami soucítí. Třeba si představuje jednu situaci, ze které byl Quinn obviněn, a jak asi došlo k tomu, že si to ta žena nechala líbit, dokonce se smála – přitom se ale cítila poníženě, jen nevěděla, jak se ohradit.
Margot taky poukáže na to, že většina těch žen byla v podřízeném postavení. Quinn měl vliv na jejich kariéru, a tak se třeba bály se mu postavit, tím spíš pokud si to ze začátku nechaly líbit - prostě nevěděly, jak z toho rozjetého vlaku vystoupit.
Moc se mi líbilo, jak autorka prozkoumává psychologii někoho, kdo se dopouští obtěžování, a pocity ženy, která se s takovým člověkem kamarádí. Zaznamenala jsem kritické recenze, kdy někteří čtenáři povídku zavrhli jako “obhajobu” Quinna. To je podle mě naprostý nesmysl. Pokud chceme, aby k obtěžování a zneužívání nedocházelo, tak musíme pochopit, jak přemýšlí lidi, kteří se ho dopouštějí, a právě o to se Mary Gaitskill pokusila. Ačkoliv je This Is Pleasure krátký text, tak je nabitý myšlenkami, o kterých se dá diskutovat. Může to být dobrá volba pro někoho, kdo by si chtěl zkusit přečíst kvalitní literaturu v autentické angličtině, ale ještě si netroufá se pustit do románu.
Z textu jsem si vypsala dva citáty. V tom prvním se někdo ptá: “Why would you wanna have a friendship with someone like that?” “Proč by ses s někým takovým chtěla přátelit?” A Margot odpoví: “Well, he was very persistent and he can be a lot of fun.” “No, byl hodně vytrvalý a je s ním legrace.” To mi totiž připomnělo jednoho mého známého.
Ve druhém citátu Margot prohlásí: “Women are like horses. They want to be led, but they also want to be respected.” “Ženy jsou jako koně. Chtějí, aby je někdo vedl, ale taky chtějí, aby je respektoval.” To mi přišlo jako hodně zajímavé přirovnání, i když si netroufám hodnotit jeho pravdivost.
Slovní zásoba z knihy:
Miluju metaforu when the shit hits the fan. Margot ji použije pro označení chvíle, kdy se informace o Quinnově chování dostaly na veřejnost. Asi si dovedete představit, co se stane, když hovno vletí do větráku… Způsobí to hodně problémů.
To be party to something znamená (z)účastnit se něčeho, podílet se na něčem, ale na rozdíl od běžnějších výrazů, jako jsou take part nebo participate, má to be party to something negativní konotace, jako zaplést se do něčeho.
Pariah znamená vyvrhel, vyděděnec, a Quinn tak ironicky označí sám sebe.
Sloveso to facepalm označuje to gesto, kdy si rukou zakryjete obličej, protože vás něco otrávilo, šokovalo, nebo je vám z něčeho trapně.
Travesty znamená parodie, výsměch, fraška. Často se používá ve spojení travesty of justice, když si někdo myslí, že soud rozhodl nespravedlivě.