Německá autorka Elena Fischer vypráví v románu Paradise Garden o čtrnáctileté Billie, která vyrůstá kdesi v Německu jen s maďarskou matkou, o svém otci neví nic. Matka má dvě nekvalifikované práce, ze kterých jen tak tak poplatí nezbytnosti. Přesto Billie nemá pocit, že by nějak strádala. S matkou má hezký vztah a spolu se umí radovat z toho mála, co mají. Další citovou oporu i praktickou pomoc poskytnou svérázní sousedé. Idylku naruší příjezd nevítané a nesympatické maďarské babičky a definitivně ji ukončí tragická nehoda, při níž matka zemře. Billie se na základě kusých indicií z matčiny pozůstalosti rozhodne najít svého otce.
Poslouchala jsem audioknihu v aplikaci Onleihe od Goethe-Institutu. Byl to milý příběh, přesto jsem vážně uvažovala, že poslech vzdám. Vzhledem k náctileté vypravěčce, jednoduchému jazyku a přímočarému stylu vyprávění jsem měla pocit, že poslouchám literaturu pro mládež, která mi v mé životní fázi nic nepřináší. Až když se Billie rozhodla najít otce, pocítila jsem zvědavost, jestli se jí to povede a co bude otec zač.
Nemůžu se nepozastavit nad četnými podobnostmi s románem 22 bazénů Caroline Wahl: dětství v chudobě v nejmenovaném městě, navzdory tomu pozitivní přístup postav, idylický rodinný vztah (v Paradise Garden mezi dcerou a matkou, v 22 bazénech mezi sestrami), kontrast s životním stylem majetné kamarádky, nepřiznaný žánr (knihy jsou prezentovány jako literatura pro dospělé, přitom jsou dost na hraně – Paradise Garden působí jako literatura pro mládež, 22 bazénů jako dívčí román). Knihy ale vyšly krátce po sobě, takže je dost nepravděpodobné, že by jedna autorka od druhé opisovala. Když vezmu v úvahu pokračování 22 bazénů Síla větru 17, tak je tu další společný motiv - severoněmecký ostrov, k němuž patří vítr a rozbouřené moře (v Paradise Garden Severní, v Síle větru 17 Baltské), a na ostrově někdo, kdo se o hrdinku postará. Tenhle motiv už Caroline Wahl od Eleny Fischer opsat mohla.
