Historický román Lichtspiel (česky Šálivá hra světla, Argo) napsal německo-rakouský spisovatel Daniel Kehlmann. Jeho protagonistou je slavný rakouský režisér G. W. Pabst. Román jsem poslouchala na setkání Buchklubu v Goethe-Institutu. Audiokniha v němčině je na Spotify.
Pabst se za Výmarské republiky proslavil jak němými, tak mluvenými filmy. Díky své levicové orientaci si vysloužil přezdívku “Rudý Pabst” (jeho jméno zní stejně jako “Papst” = papež, takže přezdívka zní jako “rudý papež”). Po nástupu nacistů k moci emigroval do USA, kde se snažil prosadit v Hollywoodu. Jenže neuspěl a vrátil se do Evropy. Zrovna když byl v Rakousku navštívit svou matku, vypukla druhá světová válka a Pabst zůstal s rodinou ve Třetí říši uvězněn. Přes svůj odpor k nacistickému režimu pro něj nakonec začal točit filmy. Totalita pomine, ale umění přetrvá, říkal si. Jenže je možné tyhle dvě věci oddělit?
V románu se dozvíme plno zajímavostí o fungování filmového průmyslu v jeho začátcích. Film inspiroval i strukturu románu. Kehlmann příběh vypráví v jednotlivých scénách: rozhovor v Hollywoodu, cesta vlakem do Říše, průběh natáčení na filmovém setu. Dění přitom sledujeme jako filmovou kamerou. Vyprávění ve 3. osobě střídá perspektivy různých postav. Samotný Pabst přitom zůstává tak trochu záhadou, do hlavy mu nevidíme. Dojde i na několik surreálných scén jako z hororu, které napjatou atmosféru totality skvěle vystihují. Nechybí ale ani humor.
Závěr románu se odehrává v Praze během Pražského povstání. Pabst v té době na Barrandově dokončuje krimi Případ Molander. Vypjaté pracovní podmínky způsobí, že Pabst začne události kolem sebe vnímat jako film, což je pro tenhle filmový příběh dokonalé vyvrcholení.
Lichtspiel / Šálivá hra světla mě nadchla. Protože byla napínavá, poslechla jsem si ji za dva dny, teď mám ale pocit, že jsem si ji dost nevychutnala, a vážně zvažuju, že si ji poslechnu znovu!
