Rakouský spisovatel Robert Menasse se dlouhodobě zajímá o Evropskou unii. Píše o ní eseje i romány. V roce 2017 vydal Die Hauptstadt, první díl volné románové trilogie, který se odehrává v Bruselu. Já ho tehdy poslouchala v audiu a líbil se mi, bohužel si z něj skoro nic nepamatuju. V roce 2019 vyšel v českém překladu jako Hlavní město.
To, že autor v roce 2022 vydal druhý díl trilogie, mi uniklo a náhodou jsem se to dozvěděla teprve nedávno, když jsem kvůli jiné knize poslouchala starý díl svého oblíbeného literárního podcastu Papierstau. Když jsem zjistila, že děj Die Erweiterung se z velké části odehrává v Albánii a točí se kolem její kandidatury na vstup do EU, krátce nato jsem se do románu pustila.
Poslouchala jsem audioknihu dostupnou v Onleihe, aplikaci knihovny Goethe-Institutu. Hodně často jsem ale musela koukat do e-knihy, kterou jsem si v aplikaci půjčila taky, protože v příběhu vystupuje velké množství postav mnoha národností (a tedy cizích jmen) a střídá se v něm hned několik dějových linek. Dotřetice jsem si půjčila i výtisk, aby se mi v něm snáz listovalo.
Můj dojem z románu je podobný jako z předchozího dílu. Líbil se mi, ale za pár let si z něj nejspíš nebudu skoro nic pamatovat. Na to měl těch postav a dějových linek příliš mnoho. Ani během poslechu bych je nezvládla všechny vyjmenovat, musela bych si je vypsat.
Pointu bych shrnula asi takto: Absurdní je svět, v němž některé země touží po vstupu do EU a musí kvůli tomu splnit velmi přísné podmínky, zatímco jiné země, které už členy jsou, vesele porušují její základní principy a jejich populističtí lídři lákají své voliče na to, že z EU vystoupí. Autor v románu zpracovává reálie různých evropských zemí (především ty albánské) a fungování evropských institucí a mezinárodní diplomacie. Nejsou to však reálie suché, ale oživené humorem, ironií, historickými a politickými kuriozitami, zprostředkované skrze postavy, které sice zastávají nejrůznější funkce, ale mají své vlastní lidské osudy, povahy a chyby. Přiznám se ale, že kdybych knihu neposlouchala, ale četla, asi bych na tu roztříštěnost neměla trpělivost, zvlášť když trvá 650 stran (audiokniha má přes 19 hodin).
Taky mě zaskočil a zklamal konec, který byl ve srovnání s předchozím tempem vyprávění velmi rychlý, bizarní a morbidní a nevím, jak si ho vyložit.
