Románem Moje kočka Jugoslávie debutoval finský autor kosovského původu Pajtim Statovci. Plánovala jsem, že si budeme s Petrem předčítat český překlad, ale když jsme za několik týdnů zvládli jen pár stránek, nedařilo se mi příběh udržet v hlavě a rozhodla jsem se pokračovat sama, poslechem anglického překladu. K tomu jsem si koupila i jeho tištěnou podobu, protože jsem o knize pořádala diskuzi a chtěla si podtrhávat a dělat poznámky.
Kniha má dva vypravěče, kteří se pravidelně střídají. Ten první, Bekim, je syn kosovských uprchlíků ve Finsku. Cítí odcizení jak od své albánské rodiny (pronásledují ho vzpomínky na sebestředného, násilnického otce), tak od finské společnosti, která mu přijde povrchní. Je gay a má problém s navazováním vztahů. Pořídí si domů hroznýše a později se seznámí s mluvící kočkou… Tahle dějová linka je silně magicky-realistická. Bála jsem se toho, protože tenhle žánr moc nemusím, a pasáže s mluvící kočkou mě taky bavily nejmíň. Po dočtení jsem si ale knihu znovu procházela a docela mě bavilo si domýšlet, co tyhle prvky symbolizují.
Druhým vypravěčem je Bekimova matka Emine, která popořadě vypráví svůj životní příběh – jak se v 17ti seznámila se svým manželem, jak probíhaly tradiční námluvy a svatba, jak se Albáncům žilo v Prištině během rozpadu Jugoslávie, jak rodina emigrovala do Finska a jaké to tam pro ně bylo. Tahle část je naprosto DO-KO-NA-LÁ. Albánské zvyky na kosovském venkově v roce 1980 připomínají spíš středověk a jsou ŠOKUJÍCÍ 🤯 Emine mě svým vyprávěním uhranula a ani se mi nechce věřit, že to nebyl memoár skutečné ženy.
Když jsem knihu doposlouchala, chtěla jsem si udělat nějaké výpisky jako přípravu na diskuzi. Během listování a čtení vybraných pasáží jsem ale objevovala další a další souvislosti, takže jsem nakonec knihu skoro celou přečetla znovu a výpisků mám čtyři strany. Stálo to za to, z románu si po té analýze odnáším víc než po doposlechnutí.
Pajtim Statovci vydal už čtyři romány. Ten druhý a třetí v pořadí jsou k dispozici v anglickém a německém překladu (Crossing/Grenzgänge, Bolla). Oba už čekají v mojí knihovně a moc se na ně těším ❤️ Snad se dočkají i českého překladu!
Autora jsem objevila díky podcastu Papierstau. Jeho epizoda o Bolle vyšla zrovna, když jsem byla v Albánii a rešeršovala albánskou literaturu, takže tvorba Pajtima Statovciho mě okamžitě zaujala.
