The Names (Jména) je debutový román britské spisovatelky Florence Knapp, který za pár dní vyjde v českém překladu.
Cora žije s násilnickým manželem Gordonem a jejich devítiletou dcerou Maiou. Na začátku románu jde zapsat jejich čerstvě narozeného syna na matriku. Gordon považuje za samozřejmost, že se syn bude jmenovat po něm – jméno má v jeho rodině dlouhou tradici. Jenže Coře se to příčí – jako by tím syna odsoudila k tomu, že bude po otci. Ona sama by si pro syna přála jméno Julian. A Maia by zas bratříčka chtěla pojmenovat Bear – Medvěd.
Jak výběr chlapcova jména ovlivní události? V rodině poznamenané domácím násilím zcela zásadně. V momentě, kdy má Cora na matrice jméno uvést, se příběh rozvětví do tří dějových linek: Bearovy, Julianovy a Gordonovy. Ty se v textu pravidelně střídají. Do každé z nich nakoukneme šestkrát, vždy po sedmi letech, celkem tedy trojitý osud rodiny sledujeme po dobu pětatřiceti let.
Je to originální koncept, který budí pozornost a zvědavost, zároveň ale klade velké nároky na čtenářčinu paměť. Po pár intervalech už jsem se v dějových linkách ztrácela, tím spíš, že jsem román poslouchala jako audioknihu a nemohla tedy listovat zpátky, abych si připomněla, co že se v té které lince stalo, kdo má jakou práci, s kým je ve vztahu atd. V každé lince totiž sledujeme hned několik postav – syna, Maiu, Coru, babičku Sílbhe a další. Autorka navíc příběh nevypráví polopaticky, ale skrz momentky v životech postav, někdy více, jindy méně významné. Podstatné události se dozvídáme někdy explicitně prostřednictvím flashbacků, jindy jakoby mimochodem z drobné zmínky, náznaku.
Tenhle styl vyprávění mě frustroval. Obvykle si ráda věci domýšlím, ale tady s těmi třemi střídajícími se linkami a velkými skoky v čase to na mě působilo až moc vykonstruovaně a rádoby-umělecky. K postavám jsem si nevytvořila bližší vztah. Radši bych si přečetla souvislejší příběh, proč a jak se co odehrálo, zejména v prvních letech chlapcova života.
