Román Flesh se dostal do užší nominace letošní Booker Prize. Napsal ho britský spisovatel narozený kanadské matce a maďarskému otci.
Protagonistou románu je maďarský chlapec István, kterému je na začátku příběhu 15 let. Bydlí jen s matkou v panelákovém bytě v nejmenovaném maďarském městě. Nezapadá do kolektivu, je nesmělý a osamělý, čehož zneužije sousedka ve věku Istvánovy matky z protějšího bytu. Aféra se sousedkou vyvrcholí tragickou událostí a první kapitola končí. Další kapitola se odehrává o několik let později. Takhle funguje celý román – velké skoky v čase, každá kapitola sleduje Istvána v jiné fázi jeho života. Co se stalo mezitím, to si musíme vyvodit z průběžných zmínek.
Hned na začátku mě zarazil styl vyprávění – jednoduché věty, které stroze popisují dění, žádný vhled do vnitřního prožívání protagonisty. Ten místy působí až retardovaně, protože na všechno odpovídá “Nevím. Oukej.” Koncem první kapitoly už jsem pochybovala, jestli má smysl takovou literaturu poslouchat. Druhá kapitola mě vyloženě vytáčela, vyprázdněné dialogy mezi Istvánem a jeho objektem zájmu byly na palici. Třetí kapitolu už jsem vnímala jen tak napůl a rozhodla se knihu vzdát. V recenzích na Goodreads lidé komentovali, jak na ně zapůsobila poslední (desátá) kapitola, tak jsem si ji ze zvědavosti pustila, ale od těch prvních se nijak nelišila.
V teoretické rovině rozumím tomu, že odosobněný styl textu měl reflektovat odosobněnost protagonisty, ale mě akorát odradil a soudě podle recenzí nejsem sama. István mě vůbec ničím nezaujal a poslouchat o něm mě nudilo. Zaráží mě, že se kniha dostala do užší nominace prestižní literární ceny.
