Tijan Sila, o jehož románu Radio Sarajevo jsem básnila v předchozím příspěvku, v rozhovoru pro podcast Papierstau zmínil povídku Aleksandra Hemona This Does Not Belong to You. A tak jsem si ji poslechla. Aleksandar Hemon je bosensko-americký spisovatel píšící v angličtině. Povídka vyšla ve svazku sestávajím ze dvou textů, My Parents: An Introduction a This Does Not Belong to You. Protože jsem nevěděla, kde v audioknize začíná druhý text, poslouchala jsem i ten první. Hemon v něm píše o svých rodičích v deseti tematických kapitolách. Ty první, ve kterých líčí život rodičů v Jugoslávii, mě bavily, dozvěděla jsem se z nich ledacos o tehdejší společnosti. V těch dalších rozebírá abstraktnější témata: vztah rodičů k prostoru, jídlu, hudbě apod. a jak se projevoval v různých fázích jejich života, jak v Jugoslávii, tak v emigraci. To už mě tolik nebavilo. Některé jednotlivosti byly zajímavé, ale celkově to na můj vkus bylo moc detailní a filosofické a ke konci už jsem moc nedávala pozor.
Když jsem se konečně dostala ke druhému textu svazku, ke svému zklamání jsem zjistila, že to, co se mi na prvním nelíbilo – útržkovitost, náhodné detaily ze života cizí rodiny, filozofování – je tu ještě v mnohem větší míře. Jedná se o 86 (!) velmi krátkých textů zachycujících vzpomínky, pocity a drobné události z autorova života. Když mi to došlo, proskipovala jsem se až k “povídce”, která mě zajímala. Je zhruba v půlce a má tři minuty. Nijak se nelišila od ostatních. Tijanovi Silovi asi utkvěla v paměti, protože ilustruje společenské klima, ve kterém vyrůstal a které ve svém románu taky zachycuje (a určitě i proto, že je po ní pojmenován celý soubor!). Pro mě je to bohužel zklamání a v poslechu pokračovat nebudu. Autor na mě dělá dojem grafomana, který musí zaznamenat sebemenší skutečnost o svém životě, a paradoxně se tak podobá obsesivnímu pisateli deníku Robertu Shieldsovi, o kterém v jednom z minitextů píše.
