Pro začátečníky
Jedna z prvních věcí, kterou se začátečníci v němčině učí, jsou sloveso mögen a tvar möchte.
Mögen znamená “mít rád”. Jeho tvary jsou nepravidelné, se změnou kmenové samohlásky.
|
mögen = mít rád (přítomný čas) |
|||
|
ich |
mag |
wir |
mögen |
|
du |
magst |
ihr |
mögt |
|
er/sie/es |
mag |
sie/Sie |
mögen |
Kromě tohoto základního tvaru má mögen i další významy, ty jsou však relevantní až pro pokročilé němčináře a můžete si o nich přečíst v tomto článku.
Möchte znamená “rád/a bych”, “chtěl/a bych”. Je to slušný způsob, jak vyjádřit své přání – slušnější než modální sloveso wollen (viz níže), které zní velmi přímě až drze.
|
möchte = rád/a bych, chtěl/a bych |
|||
|
ich |
möchte |
wir |
möchten |
|
du |
möchtest |
ihr |
möchtet |
|
er/sie/es |
möchte |
sie/Sie |
möchten |
V zásadě platí:
Pokud chceme vyjádřit náklonnost, zálibu, použijeme mögen.
- Ich mag dich. = Mám tě rád/a.
- Ich mag kein Fleisch. = Nemám rád/a maso.
Pokud chceme vyjádřit přání, použijeme möchte.
- Ich möchte dich sehen. = Chtěl/a bych tě vidět. Rád/a bych tě viděl/a.
- Ich möchte ein Stück Kuchen. = Chtěl/a bych kousek koláče. Dal/a bych si kousek koláče. Rád/a bych kousek koláče.
- Ich möchte keinen Kuchen. = Nechci koláč.
- Ich möchte kein Fleisch essen. = Nechci jíst maso.
Nicméně aby to nebylo tak jednoduché, můžeme se v tomto druhém významu (přání) setkat i s použitím slovesa mögen (v oznamovacím způsobu), a sice v otázkách a záporných větách.
- Magst du eine Tasse Tee? = Dal/a by sis šálek čaje?
- Ich mag nicht mehr. = Už nechci.
Pro pokročilé
Möchte je vlastně sloveso mögen v podmiňovacím způsobu (zvaném Konjunktiv II). Této informace bývají začátečníci většinou ušetřeni, protože pro ně není podstatná. Podmiňovací způsob se totiž vyučuje až mnohem později. Tvar möchte je však tak všudypřítomný, že je potřeba se ho naučit co nejdříve. Tak se zažil a “osamostatnil”, že ani mnozí rodilí mluvčí němčiny si neuvědomují, že jde vlastně o tvar slovesa mögen!
Nicméně pokud jste pokročilí studenti němčiny, je užitečné tuto gramatickou souvislost pochopit. Podmiňovací způsob je odvozen od préterita (jednoduchého minulého času) přidáním přehlásky. Takovým mezistupněm mezi mögen a möchte je tedy tvar préterita mochte – “měl/a jsem rád/a”, “líbilo se mi”.
|
mochte = měl/a jsem rád/a, líbilo se mi (préteritum) |
|||
|
ich |
mochte |
wir |
mochten |
|
du |
mochtest |
ihr |
mochtet |
|
er/sie/es |
mochte |
sie/Sie |
mochten |
Od slovesa mögen jde samozřejmě vytvořit i tvar perfekta (složeného minulého času), a sice pomocným slovesem haben a příčestím minulým gemocht.
|
habe gemocht = měl/a jsem rád/a, líbilo se mi (perfektum) |
|||
|
ich |
habe gemocht |
wir |
haben gemocht |
|
du |
hast gemocht |
ihr |
habt gemocht |
|
er/sie/es |
hat gemocht |
sie/Sie |
haben gemocht |
Pokud v minulém čase potřebujeme vyjádřit význam tvaru möchte (přání), potřebujeme se poohlédnout po jiném slovese. Jelikož tvar möchte není samostatné sloveso, ale pouze podmiňovací způsob, logicky z něj nejde vytvořit tvar minulého času, alespoň ne ve spisovném jazyce. Použijeme tedy sloveso wollen – “chtít”. Pojďme si připomenout jeho tvary v různých časech.
|
wollen = chtít (přítomný čas) |
|||
|
ich |
will |
wir |
wollen |
|
du |
willst |
ihr |
wollt |
|
er/sie/es |
will |
sie/Sie |
wollen |
|
wollte = chtěl/a jsem (préteritum) |
|||
|
ich |
wollte |
wir |
wollten |
|
du |
wolltest |
ihr |
wolltet |
|
er/sie/es |
wollte |
sie/Sie |
wollten |
|
habe gewollt = chtěl/a jsem (perfektum) |
|||
|
ich |
habe gewollt |
wir |
haben gewollt |
|
du |
hast gewollt |
ihr |
habt gewollt |
|
er/sie/es |
hat gewollt |
sie/Sie |
haben gewollt |
